vylety – pvts.cz

13 března, 201021 srpna, 2020

POZNÁVACÍ ZÁJEZD DO DUKOVAN a na JIŽNÍ MORAVU 2010

DUKOVANY – DALŠÍ Z POZNÁVACÍCH ZÁJEZDŮ PVTS
(13.-14.3.2010)

Předpověď počasí na sobotu 13. března byla dosti ošklivá a skutečnost se od ní daleko nelišila. Ráno jsme vyjeli z šedivé Prahy směrem na Vysočinu, kde ležel všude sníh, směrem Jaderná elektrárna Dukovany. Naše pobočka VTS pro nás zorganizovala exkurzi spojenou s dvoudenním výletem v okolí Brna a návštěvou vinného sklípku v Hustopečích.

Jaderná elektrárna Dukovany 13.3.2010 - Foto Ing. Jiří Hodík

První česká jaderná elektrárna je v Dukovanech na jižní Moravě, asi 30 km jihovýchodně od Třebíče. S přípravami výstavby se začalo v roce 1974, poslední ze čtyř 440 MW bloků byl uveden do provozu v roce 1987. Dnes patří mezi nejefektivnější energetické zdroje ČR. S historií i současností této elektrárny jsme měli možnost se seznámit nejprve v krátkém filmovém dokumentu, a pak při velice zajímavé přednášce, kterou pro nás připravili pracovníci informačního centra. U názorného modelu nás přivítala velká fanynka jaderné energetiky a myslím, že většinu z nás přesvědčila o naprosto bezpečném a levném provozu – za dobu svého provozu se elektrárna již dvakrát zaplatila.

Brzy v nás poznala kolegy z energetiky, kladli jsme odborné a podrobné dotazy, na které vždy měla připravenou vyčerpávající odpověď. Ale bylo po poledni, opustili jsme příjemné prostředí informačního centra a pospíchali dál. Nejdřív samozřejmě na oběd, pak přes Brno k dalšímu cíli.

Jeskyně Výpustek 13.3.2010 - Foto Ing. Jiří Hodík

Byla jím jeskyně Výpustek. Patří mezi nejvýznamnější jeskynní systémy Moravského krasu. Labyrint temných chodeb a dómů byl vytvořen ponorovou činností Křtinského potoka. Podle záznamů jej navštěvovali již v 17. století mastičkáři, kteří zde nacházeli kosti pravěké zvířeny. Druhá světová válka nejvíce poznamenala podstatnou část prostor jeskyně Výpustek. Již v roce 1938 převzala podzemní unikát.

Československá armáda, která zde měla muniční sklad. Mnoho prostor a skalních přepážek bylo odstřeleno, a tak se staly z přírodních chodeb nevlídné tunelové prostory. V průběhu války pak byly jeskyně obsazeny německou armádou, která zde zřídila továrnu na letecké motory. Po druhé světové válce se prováděly speleologické průzkumy ve znovuotevřené Babické chodbě. Začátkem 60. let převzala celý areál jeskyně znovu Čs. armáda, která zde vybudovala mohutný podzemní protiatomový kryt. Tento kryt je stále funkční, měli jsme možnost jím projít do dalších chodeb jeskyně. Na konci nás čekal úžasný zážitek, když z naprosté tmy najednou začala v prostoru blikat tajemná světýlka podbarvená hudbou.

Ale dále na cestu!

Bazilika nanebevzetí Panny Marie ve Křtinách 13.3.2010 - Foto Ing. Jiří Hodík

V nedalekém mariánském poutním místě ve Křtinách jsme se obdivovali nádherným freskám v kostele Jména Panny Marie, jež byl postaven v první polovině 18. století dle návrhu architekta Giovanni Santiniho.

Ubytování v hotelu Centr v Hustopečích bylo pro nás dobrým výchozím místem ke sklípku Jožky Šmukaře. Pohodlnou procházkou jsme došli k nenápadnému domečku, který ukrýval pěkný vinný sklípek. Prožili jsme tam večer plný dobrého jídla, cimbálové muziky a hlavně výborného vína.

Ve sklípku Jožky Šmukaře v Hustopečích 13.3.2010 - Foto Ing. Jiří Hodík

Ráno jsme vyrazili směr Brno. Cestou jsme se zastavili u zámku Židlochovice, který mezi dvěma světovými válkami sloužil jako letní sídlo T. G. Masaryka. Jeho pobyty připomíná pamětní deska při vchodu do zámeckého parku.

Dalším zastavením byl Klášter Rajhrad. Zakladatelem benediktinského kláštera nedaleko Brna byl kolem roku 1045 kníže Břetislav. Svou dnešní podobu získal nejstarší moravský klášter v letech 1727-39 barokní přestavbou podle plánů Jana B. Santiniho.

Klášter Rajhrad 14.3.2010 - Foto Ing. Jiří Hodík

V 19. století se rajhradské opatství stalo centrem vzdělanosti, zejména v oboru historie a chrámové hudby.

Na závěr našeho výletu nás čekalo Brno, nejprve to Staré. Rozkládá se v údolí Svratky pod hlavní brněnskou památkou hradem Špilberk a Žlutým kopcem. Centrem Starého Brna je Mendlovo náměstí. Sídlí zde Fakultní nemocnice u svaté Anny, Masarykův onkologický ústav či pivovar Starobrno. Staré Brno nabízí velké množství památek, např. gotický augustiniánský Starobrněnský klášter s bazilikou Nanebevzetí Panny Marie, založený roku 1323 Eliškou Rejčkou, Mendeliánum, Letohrádek Mitrovských nebo areál pivovaru Starobrno.

Hrad Špilberk v Brně 14.3.2010 - Foto Ing. Jiří Hodík

Autobus jsme nechali u krásně zrekonstruované Zemanovy kavárny a zahájili jsme naši poslední vycházku po Brně na náměstí Svobody. V přilehlých ulicích jsme mohli obdivovat nádherné secesní domy, navštívili jsme kostel svatého Jakuba, jehož architektura je ukázkou německé gotiky. Ti méně unavení se vydali ještě na Špilberk, Petrov a Novou a Starou radnici. Ale tam už mě nohy nedonesly, raději jsem ochutnávala brněnská piva.

Dr. Žíla přednáší v areálu Mendeliana v Brně 14.3.2010 - Foto Ing. Jiří Hodík

Nezbývá než poděkovat organizátorům výletu a dr. Žílovi za odborný výklad. Snad nám na příštím výletu bude přát lepší počasí, uvidíme.

Jana Kylianová

3 října, 200926 června, 2020

S PVTS v Bozkovských jeskyních a v elektrárně Spálov 2009

S PVTS opět na cestách za poznáním – Bozkovské jeskyně a elektrárna Spálov
(3.10.2009)

První říjnovou sobotu se opět naše pobočka PVTS vydala na cesty za poznáním v rámci cyklu velkých vlasteneckých výletů. Přesněji řečeno – na cestu se vydal autobus plný zvídavých a poznání chtivých členů této pobočky. Tentokrát jsme se vypravili do Podkrkonoší, konkrétně do Bozkovských dolomitových jeskyní nedaleko Semil, k malé vodní elektrárně Spálov a na procházku po Riegrově naučné stezce.

Malebné údolí Jizery - Z výletu do elektrárny Spálov 3.10.2009 - foto Ing. Hodík

Naše putování jsme zahájili v Bozkovských jeskyních, které právem patří k nejbohatším přírodním pokladům tohoto kraje. Letos jeskyně slaví 40. výročí svého otevření.

$Krápníkové \"záclonky\" - Z výletu do Bozkovských jeskyní 3.10.2009 - foto Ing. Hodík$

V labyrintu chodeb a skalních dutin jsme si na trase dlouhé 1040 metrů vychutnávali ojedinělou výzdobu, jakou rozhodně jsou ze stěn vystupující křemenné římsy, lišty a mřížky z vypreparovaného křemene. Stejně tak nás zaujala bohatá krápníková výzdoba dutin. A nebyly to jen obyčejné a běžné typy krápníků (tedy stalagnity vyrůstající ze dna, stalagtity rostoucí od stropu či stalagnáty vzniklé spojením obou), mnohé z krápníků byly opravdu bizarních tvarů a jiné i zvláštně excentrické, radost pohledět. Úžasná a atraktivní jsou rovněž nasvětlená podzemní jezírka s průzračně čistou vodou. Právě v těchto jeskyních v takzvaném Jezerním dómu se nachází i největší podzemní jezero v Čechách.

No není to krása! Krychlový mm krápníku roste asi 50 let...Z výletu do Bozkovských jeskyní 3.10.2009 - foto Ing. Hodík

Po obědě v hotýlku Pod Spálovem jsme se vydali k prohlídce malé vodní elektrárny Spálov. Tato elektrárna je historickým unikátem na řece Jizeře, nyní čerstvě po rekonstrukci. Stavba elektrárny začala v roce 1921. V době výstavby byla elektrárna špičkou tehdejších technologických možností. Vzdouvací zařízení (kamenný jez se štěrkovou propustí) bylo vybudováno v jednom z nejužších míst soutěsky. Přímo u jezu je odbočka do 1323 m dlouhé štoly, která byla ražena do skály a horského masivu. Tato štola tvoří první část přivaděče vody a její vytvoření bylo na celé stavbě nejtěžší. Stavba či přesněji ražba probíhala neskutečně pomalu, prý rychlostí 20 – 30 cm za osmihodinovou směnu! Na tuto raženou štolu navazuje betonová štola, která vodu přivádí do vtokového objektu, takzvaného vodního zámku. Odtud voda tlakovým potrubím pokračuje ve své cestě k turbínám.

Dva generátory, každý o výkonu 1,2 MW - Z výletu do elektrárny Spálov 3.10.2009 - foto Ing. Hodík

Původně byly ve spálovské elektrárně dvě Francisovy turbíny s výkonem asi 2000 kW, elektrárna nebyla automatizovaná a účinnost turbín byla relativně nízká. Po celkové rekonstrukci je nyní elektrárna plně zautomatizovaná, dálkově ovládaná z Hradce Králové, její provoz hlídají kamery. Nově jsou zde osazeny Kaplanovy vertikální turbíny. Při rekonstrukci byly vyměněny i generátory a celkový výkon elektrárny stoupl na 2400 kW, o třetinu vzrostla i roční produkce elektřiny. Omlouvám se vědcům a technikům z naší vědecko-technické společnosti za tento „vědeckotechnický“ exkurz a rychle se vracím zpět na pevnou půdu popisu přírodních krás. Spálovská elektrárna se naštěstí nachází v opravdu tuze krásném koutu naší země, a za slunečného časně podzimního dne její kráse a malebnosti snad i přidává venku vystavená Francisova turbína, jedna z těch, které po dobu téměř 72 let roztáčely generátory elektrárny.

Starý velín byl v provozu do roku 1997 - Z výletu do elektrárny Spálov 3.10.2009 - foto Ing. Hodík

Poučení není nikdy dost, takže po prohlídce elektrárny se zajímavým odborným výkladem jednoho jejího zaměstnance jsme se odhodlaně vydali na Riegrovu naučnou stezku, vedoucí hlubokým údolím Jizery. Na stezce jsou umístěny panely s popisem tamních zajímavostí, jakými jsou jak stavby, tak geologické a přírodní unikáty. Shodou okolností i tato stezka, která je rovněž zajímavým technickým dílem, slavila své výročí, a to již sté. Cesta vede údolím po jedné straně řeky, podél strmé skalní stěny je pak dokonce vedena po visuté galerii, překážky návštěvník prochází tunely. Soutěska a galerie však není pouze dílem přírody, vznikla i za přispění člověka – aby se zabránilo záplavám továrny v Semilech, byla soutěska rozšířena a přitom byla vybudována právě ona galerie. Řeka Jizera tu proudí přes skály a má značný spád, řečiště je však po většinu roku téměř bez vody.

„Bypas“ – výpusť vody v případě odstávky turbíny - Z výletu do elektrárny Spálov 3.10.2009 - foto Ing. Hodík

To, že zde řeka vlastně chybí, je způsobeno výše zmíněným jezem, odkud je skoro všechna voda z řeky vedena do elektrárny ve Spálově. V řece je spousta obrovských balvanů, mnohé sem Jizera přinesla v dobách své největší síly při povodních až z Krkonoš. Jsou zde k vidění i obří díry vymleté do skalnatého dna – tzv. hrnce. Ty nevymlela samotná voda, ale vytvořila je právě za pomoci valících se kamenů. Jizera s sebou v minulosti rovněž v hojné míře přinášela i drahé kameny jako acháty, ametysty či chalcedony, a její řečiště se tak stalo vyhledávaným místem různých sběratelů. Údolím po druhé straně než stezka prochází železniční trať s řadou tunelů.

Z výletu do elektrárny Spálov 3.10.2009 - foto Ing. Hodík

Procházka krásnou přírodní scenérií v svěží podzimní slunečný den, jako stvořený pro výlet, nás příjemně unavila, a tak už jsme se těšili na své místečko v autobusu, který na nás čekal v Semilech na náměstí. Byl za námi zase jeden krásný den a s ním skončil i další z vydařených poznávacích velkých vlasteneckých výletů po naší zemi.

Eva Čančíková

$Krápníkové \"záclonky\" - Z výletu do Bozkovských jeskyní 3.10.2009 - foto Ing. Hodík$

13 září, 200825 června, 2020

Výlet s PVTS do Kutné Hory 2008

Velký vlastenecký výlet s PVTS, tentokrát do „hor kutných…“
(13.9.2008)

Sobota 13. září byla zajímavá nejen tím, že teploty klesly přes noc hnedle o dvacet celsiových stupňů, ale pro téměř čtyřicítku členů pobočky vědeckotechnické společnosti zejména tím, že časně zrána vyrazili na další z poznávacích velkých výletů po vlastech českých, tentokrát do Kutné Hory – města, jehož sláva, věhlas i bohatství byly založeny na objevu stříbra. To dle jedné z pověstí objevil mnich Antonín z nedalekého kláštera v Sedleci. Aby však místo objevu ochránil před nepovolanými zraky, přikryl jej svou mnišskou kutnou – a odtud prý pochází i název Kutná Hora.

Počasí jsme si na výlet nemohli přát lepší! Blankytně modré nebe, slunka svit, čerstvé povětří, dokonalá viditelnost, jen trochu chladno, ale na to jsme byli jako správní výletníci dobře připraveni. Cesta probíhala bez jediné komplikace, takže jsme načas dojeli na místo určení. Zde nás očekávala úžasná místní průvodkyně, kutnohorská patriotka, která se nám s plným nasazením věnovala celé dopoledne.

Kutná Hora - Chrám sv. Barbory - foto Eva Čančíková

Prohlídka pamětihodností města začala, jak také jinak, v chrámu svaté panny Barbory, patronky havířů. Stavba chrámu započala již v roce 1388 a jejím prvním architektem byl pravděpodobně Jan Parléř. V prvních letech stavba rostla poměrně rychle – do husitských válek vyrostla téměř do poloviny dnešní výšky. V této výšce však zůstala až do poloviny 16. století. Jak pak docházelo Kutné Hoře stříbro, docházely peníze a stavba byla předčasně ukončena – původně měla být minimálně dvakrát delší! Další úpravy chrámu pokračovaly až do roku 1905. Barbora tak čekala na své dokončení více než 500 let!

Kutná Hora - Kaple Božího těla - foto Eva Čančíková

Druhé naše zastavení bylo ve vzácné gotické památce ve stínu Barbory, s plně dochovaným interiérem – v kapli Božího těla. Dnes vedle monumentálního chrámu působí sice dost nanicovatě, ale ještě v 18. století měla kaple navíc jedno nadzemní patro s vlastní štíhlou vížkou. Původně se zde i pohřbívalo, ale po příchodu Jezuitů byla kaple přeměněna v modlitebnu.

Kutná Hora - Vlašský dvůr - foto Eva Čančíková

Další kroky nás vedly do Vlašského dvora. Původně byl pouhým prostým opevněním k ochraně obchodní stezky, později se po přestavbách stal královským sídlem. Největší proměnou prošel za vlády Václava II. Ten zde soustředil všechny mincovny z království a byla zde vybudována centrální ražebna – král totiž přistoupil k měnové reformě, kterou chtěl zajistit kvalitní a jednotnou měnu. K ruce si pozval florentské právníky a finančníky, kteří zřejmě na místní obyvatele mocně zapůsobili – Vlašský dvůr se totiž jmenuje po nich (Itálii se v té době říkalo Vlachy). S průvodkyní jsme prošli celým složitým procesem zpracování stříbrné rudy až po konečnou ražbu mincí v královské mincovně.

Kutná Hora - kostel sv. Jakuba - foto Eva Čančíková

Cestou na oběd jsme ještě navštívili Ruthardku, neblahou pověstí proslulou a pověstmi opředenou uličku, která spojuje Vlašský dvůr s kostelem sv. Jakuba a Hrádkem. Kostel sv. Jakuba rozhodně nelze přehlédnout. Nejenže stojí na vyvýšenině, ale jeho nepřehlédnutelnost navíc zdůrazňuje 85 metrů vysoká věž. Pak už jsme kolem velkolepé, 4 metry vysoké Kamenné kašny spěchali na oběd k Dačickému.

Byli na nás připraveni, takže jsme se rozhodně nezdržovali – zato jsme si móóóc pochutnali. Občerstveni jsme spěchali na Hrádek, kde je v současnosti muzeum stříbra. Ve sbírkách muzea jsou uloženy rozsáhlé soubory uměleckořemeslné, výtvarné, etnografické, ale především numismatické a geologické, stejně jako unikátní exponáty z oboru hutnictví, hornictví i mincovnictví. Součástí muzea je i zachovalá středověká štola, kterou jsme rovněž navštívili. Myslím, že pocity, které zažijete v podzemí, se sotva dají popsat slovy. Teprve dole v dole člověk pochopí tu dřinu a šílené podmínky, v kterých horníci žili – ve vlhku a naprosté tmě! 300 metrů dlouhou štolou jsme ve slušivých manltíčcích s kapuckou procházeli leckde v předklonu a trochu bokem, neboť štola byla nízká a poměrně úzká, navíc mokrá. O to radostněji jsme venku pohlédli do korun stromů, na modré nebe a zářící slunce!

Na závěr výletu jsme navštívili místo vskutku atraktivní, či spíše bizarní – kostnici. Je to jistě unikát, ale že by to byla kdovíjaká krása?! Lustry z kostí, pyramidy lebek, kostěný erb rodiny Schwarzenbergů… Ovšem jako připomínka pomíjivosti lidského života a připomínka smrti to funguje spolehlivě!