S PVTS v Bozkovských jeskyních a v elektrárně Spálov 2009

S PVTS opět na cestách za poznáním – Bozkovské jeskyně a elektrárna Spálov
(3.10.2009)

První říjnovou sobotu se opět naše pobočka PVTS vydala na cesty za poznáním v rámci cyklu velkých vlasteneckých výletů. Přesněji řečeno – na cestu se vydal autobus plný zvídavých a poznání chtivých členů této pobočky. Tentokrát jsme se vypravili do Podkrkonoší, konkrétně do Bozkovských dolomitových jeskyní nedaleko Semil, k malé vodní elektrárně Spálov a na procházku po Riegrově naučné stezce.

Naše putování jsme zahájili v Bozkovských jeskyních, které právem patří k nejbohatším přírodním pokladům tohoto kraje. Letos jeskyně slaví 40. výročí svého otevření.

V labyrintu chodeb a skalních dutin jsme si na trase dlouhé 1040 metrů vychutnávali ojedinělou výzdobu, jakou rozhodně jsou ze stěn vystupující křemenné římsy, lišty a mřížky z vypreparovaného křemene. Stejně tak nás zaujala bohatá krápníková výzdoba dutin. A nebyly to jen obyčejné a běžné typy krápníků (tedy stalagnity vyrůstající ze dna, stalagtity rostoucí od stropu či stalagnáty vzniklé spojením obou), mnohé z krápníků byly opravdu bizarních tvarů a jiné i zvláštně excentrické, radost pohledět. Úžasná a atraktivní jsou rovněž nasvětlená podzemní jezírka s průzračně čistou vodou. Právě v těchto jeskyních v takzvaném Jezerním dómu se nachází i největší podzemní jezero v Čechách.

Po obědě v hotýlku Pod Spálovem jsme se vydali k prohlídce malé vodní elektrárny Spálov. Tato elektrárna je historickým unikátem na řece Jizeře, nyní čerstvě po rekonstrukci. Stavba elektrárny začala v roce 1921. V době výstavby byla elektrárna špičkou tehdejších technologických možností. Vzdouvací zařízení (kamenný jez se štěrkovou propustí) bylo vybudováno v jednom z nejužších míst soutěsky. Přímo u jezu je odbočka do 1323 m dlouhé štoly, která byla ražena do skály a horského masivu. Tato štola tvoří první část přivaděče vody a její vytvoření bylo na celé stavbě nejtěžší. Stavba či přesněji ražba probíhala neskutečně pomalu, prý rychlostí 20 – 30 cm za osmihodinovou směnu! Na tuto raženou štolu navazuje betonová štola, která vodu přivádí do vtokového objektu, takzvaného vodního zámku. Odtud voda tlakovým potrubím pokračuje ve své cestě k turbínám.

Původně byly ve spálovské elektrárně dvě Francisovy turbíny s výkonem asi 2000 kW, elektrárna nebyla automatizovaná a účinnost turbín byla relativně nízká. Po celkové rekonstrukci je nyní elektrárna plně zautomatizovaná, dálkově ovládaná z Hradce Králové, její provoz hlídají kamery. Nově jsou zde osazeny Kaplanovy vertikální turbíny. Při rekonstrukci byly vyměněny i generátory a celkový výkon elektrárny stoupl na 2400 kW, o třetinu vzrostla i roční produkce elektřiny. Omlouvám se vědcům a technikům z naší vědecko-technické společnosti za tento „vědeckotechnický“ exkurz a rychle se vracím zpět na pevnou půdu popisu přírodních krás. Spálovská elektrárna se naštěstí nachází v opravdu tuze krásném koutu naší země, a za slunečného časně podzimního dne její kráse a malebnosti snad i přidává venku vystavená Francisova turbína, jedna z těch, které po dobu téměř 72 let roztáčely generátory elektrárny.

Poučení není nikdy dost, takže po prohlídce elektrárny se zajímavým odborným výkladem jednoho jejího zaměstnance jsme se odhodlaně vydali na Riegrovu naučnou stezku, vedoucí hlubokým údolím Jizery. Na stezce jsou umístěny panely s popisem tamních zajímavostí, jakými jsou jak stavby, tak geologické a přírodní unikáty. Shodou okolností i tato stezka, která je rovněž zajímavým technickým dílem, slavila své výročí, a to již sté. Cesta vede údolím po jedné straně řeky, podél strmé skalní stěny je pak dokonce vedena po visuté galerii, překážky návštěvník prochází tunely. Soutěska a galerie však není pouze dílem přírody, vznikla i za přispění člověka – aby se zabránilo záplavám továrny v Semilech, byla soutěska rozšířena a přitom byla vybudována právě ona galerie. Řeka Jizera tu proudí přes skály a má značný spád, řečiště je však po většinu roku téměř bez vody.

To, že zde řeka vlastně chybí, je způsobeno výše zmíněným jezem, odkud je skoro všechna voda z řeky vedena do elektrárny ve Spálově. V řece je spousta obrovských balvanů, mnohé sem Jizera přinesla v dobách své největší síly při povodních až z Krkonoš. Jsou zde k vidění i obří díry vymleté do skalnatého dna – tzv. hrnce. Ty nevymlela samotná voda, ale vytvořila je právě za pomoci valících se kamenů. Jizera s sebou v minulosti rovněž v hojné míře přinášela i drahé kameny jako acháty, ametysty či chalcedony, a její řečiště se tak stalo vyhledávaným místem různých sběratelů. Údolím po druhé straně než stezka prochází železniční trať s řadou tunelů.

Procházka krásnou přírodní scenérií v svěží podzimní slunečný den, jako stvořený pro výlet, nás příjemně unavila, a tak už jsme se těšili na své místečko v autobusu, který na nás čekal v Semilech na náměstí. Byl za námi zase jeden krásný den a s ním skončil i další z vydařených poznávacích velkých vlasteneckých výletů po naší zemi.

Eva Čančíková