Prahou krok za krokem – Staroměstské náměstí a úžasné interiéry katedrály sv. Víta
(13.2. a 20.2.2010)
Během února proběhla pátá a šestá vlastivědná poznávací vycházka členů a příznivců PVTS, tradičně s Dr. Žílou. Tentokrát jsme se jednu sobotu vypravili poznat blíže krásné fasády domů i další zajímavosti Staroměstského náměstí, další sobotu jsme pak zkoumali úžasné interiéry svatovítské katedrály.
Po oba víkendy se akcí zúčastnilo nejméně 30 účastníků. Musím sama za sebe podotknout, že při první vycházce jsem byla nadšena hned dvakrát. Za prvé z faktu, že jsem po pěti týdnech odložila ortézu a mohla opět chodit, především ale z objevů, které jsem učinila tváří v tvář starému známému orloji. Strašně ráda bych vám všechno sdělila, ale obávám se, že to nebude pro nedostatečný rozsah časopisu možné. Tak alespoň stručně.
Předpokládám, že staroměstský orloj jste viděli všichni, a to určitě ne jednou. I pochodující apoštoly. Ale víte například, že orloj neukazuje jen čas? Víte třeba, co všechno lze z orloje vyčíst pouhým pohledem na astronomický ciferník? Třeba v kolik hodin zapadne ten den Slunce či v jakém tvaru a v kolik hodin vyjde Měsíc? Že po obvodu je největší kruh s časem staročeským, který se nepočítá od půlnoci, ale od slunka západu, a tudíž se v průběhu roku mění? Že pražský orloj jako jediný na světě ukazuje i tzv. babylonský čas?
Že den je v tomto systému rozdělen na 12 hodin a noc také, při svítání, tedy východu Slunce ukazuje hodinu první, při západu pak konec hodiny dvanácté? Že délka jedné babylonské hodiny se v průběhu roku mění, v létě je nejdelší a v zimě naopak nejkratší? A že babylonský čas je historicky nejstarší, který je na orloji znázorněn? Že orloj ukazuje středoevropský čas na dodatečně přikresleném ciferníku s římskými číslicemi, kde čas ukazuje zlatá hodinová ručička se zlatým sluníčkem, která oběhne dokola právě za 24 hodin, minutová ručička pak zcela chybí? Že lze zjistit polohu Slunce mezi hvězdami, roční dobu, slunovraty, rovnodennost, hvězdný čas? A to vše pouhým pohledem na orloj?! Zkuste se před tímto skutečným zázrakem při procházce Prahou zastavit. Bude k vám promlouvat řečí neuvěřitelně zajímavou. Řečí, kterou promlouval již k mnoha generacím našich předků.
Po tomto obohacujícím a poučném zážitku jsme obešli celé náměstí a pozorně si s výkladem Dr. Žíly prohlédli fasády a architekturu jednotlivých domů a paláců. Dozvěděli jsme se, kde stávala na náměstí Krocínova kašna (odstraněna v roce 1863), vůbec největší kašna, která kdy byla na našem území postavena, a nejstarší mariánský sloup sochaře Bendla. Zbytky sloupu i kašny můžeme nalézt v lapidáriu. Nový sloup se sochou Panny Marie od sochaře Váni je pak umístěn provizorně mimo hlavní náměstí za Týnem.
Na závěr procházky jsme sestoupili sedm metrů pod Staroměstské náměstí. Zde jsme nalezli unikátní historickou památku – ústřední kanalizační uzel, do kterého ústí tři menší sběrače odpadních vod. Do těchto prostor se vstupuje železnými dveřmi přímo pod staroměstským orlojem, hned vedle hlavního vstupu do radnice. Ani těchto dveří jsem si nikdy předtím nevšimla…
Následující sobotu jsme se sešli při prohlídce svatovítské katedrály. Ještě před zahájením vlastní prohlídky chrámu jsme se prošli (na dlouhou dobu zřejmě naposledy) světoznámou Zlatou uličkou. Od konce dubna by zde totiž měla probíhat plánovaná rekonstrukce chátrajících malebných domečků. Pak jsme již s Dr. Žílou vstoupili do katedrály.
Chrám sv. Víta patří mezi nejvýznamnější gotické stavby. Má příčnou loď, tři věže, ochoz a prstenec kaplí. Chrámový prostor katedrály je 125 m dlouhý, 60 m široký a 33 m vysoký. Vnitřní výzdoba chrámu je jedním slovem úchvatná. Prostor je tvořen mohutnou gotickou klenbou na 28 pilířích. Spodní část tvoří arkády, v horní části jsou pak velká okna.
Nad arkádami je po obvodu celého chrámu takzvané triforium, v kterém se nachází portrétní galerie s jednadvaceti unikátními portrétními bustami příslušníků panovnických rodin a osob, které se zasloužily o stavbu chrámu. Najdeme zde například Jana Lucemburského, Elišku Přemyslovnu, arcibiskupa Arnošta z Pardubic, Petra Parléře a celou řadu dalších osobností. Nejstarší plastiky byly zhotoveny právě v Parléřově huti. Západní průčelí chrámu je osazeno oknem s motivem Stvoření světa, jehož autorem je František Kysela.
Další okna jsou díly výtvarníků Švabinského, Svolinského, Muchy, Kysely a dalších. Snažili jsme se zde najít a pochopit rozdíly mezi francouzskou a německou gotikou. Ty jsou mimo jiné například v tom, že Francouzi stavěli kaple půlkruhové či šestihranné, Němci pravoúhlé.
Obdivovali jsme staré vyřezávané dveře z roku 1630 s výjevy ze života svatých, Bílkovu sochu ukřižovaného Ježíše, monumentální stříbrnou hrobku sv. Jana z Nepomuku, čtyři sochy kutnohorských havířů, oratoř, jednotlivé kaple a jejich výzdobu, zejména nádhernou kapli sv. Václava, kde se odehrávaly korunovace českých králů a kde jsou uloženy naše korunovační klenoty, a tak bych mohla dlouze, dlouze pokračovat.
Na závěr prohlídky jsme sestoupili do podzemní hrobky českých králů. Sem byly do vesměs nových sarkofágů uloženy ostatky králů a některých jejich příbuzných. Najdeme zde Rudolfa II., Karla IV. a jeho čtyři manželky, Václava IV., Ladislava Pohrobka a Jiřího z Poděbrad. Hrobka byla upravena v letech 1928 – 1935. Není opravdu možné popsat dvou hodinovou prohlídku krok za krokem celou katedrálou na několika řádcích. Několika slovy mohu však vřele doporučit každému, aby tuto goticko-renesančně-barokní nádheru navštívil a sám důkladně prozkoumal.
Eva Čančíková
