S PVTS na adventním výletě v Regensburgu

S PVTS na adventním výletě v Regensburgu
(2.12.2023)


Již v létě jsme jako každý rok naplánovali na sobotu 2. prosince adventní výlet, tentokrát do bavorského Regensburgu (Řezna). Zvolili jsme již osvědčenou cestovku EICHLERBUS. Přihlásilo se 40 účastníků. To jsme ale ještě netušili, že to bude docela adrenalinová záležitost.

Text: Jiří Hodík

V pátek celý den a celou noc na sobotu hustě sněžilo. Celá republika byla pod sněhem a my jsme se vydali naším autobusem směrem na Rozvadov. Naštěstí jsme měli velmi zdatného řidiče. Po cestě jsme viděli kamiony ve škarpách, na dvou místech byla dálnice uzavřená a museli jsme volit náhradní trasy. Do cíle jsme dorazili před obědem.

Řezno je velmi staré. Již ve starověku zde Římané založili tábor na místě staršího osídlení. I pro české země mělo toto město zásadní význam. Např. roku 845 do něj přišlo čtrnáct českých knížat, aby zde společně se svými družiníky přijali křest. Největší význam mělo Řezno v počátku budování českého státu, kdy Čechy spadaly pod správu řezenské diecéze.

Dějiny na dosah ruky

S naší průvodkyní jsme absolvovali více než dvouhodinovou procházku za památkami města. Po kamenném mostě, mimochodem jednom z nejstarších dosud používaných mostů v Evropě, jsme zamířili do starého města. Prošli jsme Portou Pretoria z doby Římanů, navštívili katedrálu sv. Petra, starou radnici a došli až k zámku Thurn-Taxis. Rodina Thurn-Taxis zde stále žije.

Součástí zámku je bazilika sv. Jimrama, tady jsme obdivovali nádherné stropní malby. Kvůli velkému množství sněhu bylo putování po městě docela náročné. Ne všichni absolvovali procházku až do konce. Po cestě bylo množství lákadel, jako kavárny, cukrárny nebo obchodní domy, kde se mnozí „zadrhli“. Ale zdravé jádro vydrželo až do konce.

I tak jsme měli hodně času nasát místní atmosféru na adventních trzích, popít Glühwein, ochutnat bavorské klobásky. S nástupem večera se rozsvěcelo vánoční osvětlení, což adventní romantiku ještě umocnilo. V šest večer jsme vyrazili směr Praha. Cestou byl zase jeden úsek dálnice uzavřen, ale zdárně jsme dorazili domů s krásnou vzpomínkou na adventní Řezno.

 

Zájezd do Izraele 2010

S VéTéeSkou nejen po stopách Ježíšových – poznávací zájezd do Izraele
(4.-13.10.2010)

Začátkem října se vydala skupina pětačtyřiceti členů a příznivců naší pobočky VTS na desetidenní poznávací zájezd do Svaté země, Izraele. Díky našemu průvodci Antonínu Žílovi byl náš zájezd velice poznávací, a tím i velice obohacující.

Nikde na světě není soustředěno tolik památek s historií starou až šest tisíc let jako právě v Izraeli; nikde jinde nevzniklo tolik filosoficko-náboženských proudů jako na území Izraele. Izrael je svatou zemí pro křesťany, židy i muslimy. Izrael, země Bible a kolébka historie židovského lidu se rozkládá na Středním východě.

Dlouhá a úzká země je na území dlouhém asi 450 km a ve své nejširší části měří 135 km. Sousedí s Libanonem, se Sýrií, s Jordánskem a Egyptem. Přes svoji poměrně malou rozlohu se na území Izraele nacházejí nejrozličnější geografické i klimatické podmínky. Najdeme zde zelená úrodná údolí na severu, písečné duny a kopcovitou „biblickou“ krajinu i pouště na jihu. Stejně rozdílné a rozmanité je zde klima. Voda je v tomto kraji velice vzácná, a proto jsou její zdroje (zejména řeka Jordán) maximálně využívané.

Izrael, vlastní název Medinat Yisra´el, je svrchovaný židovský stát, oficiálně vyhlášený 14. května 1948 po ukončení britského mandátu pro Palestinu. Státním jazykem je zde hebrejština, ale domluvíte se zde anglicky a v posledních letech velice pohodlně i rusky. Když se řekne Izrael, většině lidí se okamžitě vybaví černě odění ortodoxní Židé. Izraelci, tedy občany Izraele, jsou ovšem nejen Židé, jak se občas někteří domnívají, ale i lidé nežidovského původu (muslimové, drúzové), dokonce i křesťané (asi 2,5 %). Označení Izraelité naopak znamená původní pojmenování osob „hebrejského“ původu, hodně zjednodušeně řečeno Izraelité rovná se Židé. Oficiálním dnem pracovního volna je v Izraeli sobota, sabat. Pátek je dnem pracovního volna pro muslimy, neděli si pak jako volný den udržují křesťané.

Kulturní a jazykové rozdíly i rozdíly v životním stylu mezi židovskou většinou a arabskou menšinou, stejně jako přetrvávající konflikty mezi Izraelem a sousedními arabskými státy, brání vývoji normálních vztahů mezi židovskými a arabskými občany, což je bohužel vidět i při turistické návštěvě.

Zemi jsme pečlivě procestovali od severu až po Mrtvé moře. Navštívili jsme přístavní město Haifu, kde jsme obdivovali nepřehlédnutelné Perské zahrady a svatyni náboženské sekty Bahai, křižáckou pevnost Akko, historickou lahůdku Caesareu, sporné Golanské výšiny a prameny Jordánu. Kolem Tiberiatského (Genezaretského, Kineretského či Galilejského) jezera jsme kráčeli po stopách Ježíše a zázraků s ním spojovaných – navštívili jsme Nazaret, horu Tabor s chrámem Proměnění, horu Blahoslavenství, Kanu galilejskou, kde došlo k proměnění vody ve víno, Kafarnaum i Yardenit, místo, kde Jan Křtitel vodou z Jordánu pokřtil Ježíše.

V 38 stupních nad nulou jsme se v místech kolem 300 metrů pod hladinou moře procházeli zbytky opevnění na Masadě a v Kumránu jsme prozkoumali místo nálezu proslulých svitků. Uprostřed pouště jsme pak navštívili oázu Ein Gedi a také výrobnu známých kosmetických přípravků AHAVA.

Nevynechali jsme samozřejmě Jeruzalém, město zásadního významu pro všechna tři největší náboženství. Hora Olivetská, zahrada Getsemanská, Golgota, chrám Božího hrobu, Zeď nářků, Chrámová hora a samozřejmě Křížová cesta se všemi zastaveními – nic z toho jsme neopomenuli navštívit.

Zajeli jsme i do Betléma, kde jsme se poklonili v místě narození Ježíše, prošli se po Pastýřských polích a v jeskyňce pastýřů si poněkud extravagantně v letních teplotách procítěně zapěli Pásli ovce Valaši, při betlémské salaši…

Nevynechali jsme ani původní arabskou přístavní Jaffu a hlavní město Tel Aviv. Zde jsme se pěkně zblízka podívali na budovu izraelského parlamentu (Knesset). Před parlamentem je umístěn obří tradiční svícen – bronzová menora, vysoká přes čtyři metry a vážící 4 tuny. Státu Izrael ji v roce 1956 věnoval britský parlament. Svícen má symbolizovat kontinuitu a věčnost židovského národa.

Působivá a citově zasahující byla rovněž návštěva památníku obětem holocaustu Yad Vashem, zejména pak expozice dětských obětí. Zde světlo z pouhých 5 svíček za pomoci zrcadel dávalo v naprosté tmě odraz právě tolika světýlek – hvězdiček, kolik bylo dětských obětí (téměř jeden a půl milionu). Když k tomu přidáte ještě kontinuální monotónní četbu jmen dětí i se zemí původu, rozhodně se to člověka i zpětně bolestně dotkne a slzám se neubrání…

Při tom všem nabitém programu jsme se stačili vykoupat v Mrtvém i Středozemním moři, ale také navštívit mnohá místa vykopávek a prohlédnout si opravdu hodně staré, ale vzácně zachovalé mozaiky. Pouze z tohoto strohého výčtu je patrné, že program jsme měli skutečně nabitý. Strašně ráda bych se s vámi podělila o další poznatky a zážitky z cesty, ale to by bylo na samostatné číslo časopisu, pokud bych chtěla, aby se dostalo opravdu na všechno, od historie po současnost.

Sepisuji však pro „účastníky zájezdu“ podrobný deníček – ten pak mohu případným zájemcům v elektronické podobě nabídnout…

za PVTS Eva Čančíková

VTSka v Norsku 2009

Jako každý rok i letos uspořádala naše pobočka Pražské vědecko technické společnosti při PRE velký výlet. V loňském roce jsme byli na jihu, a proto jsme tentokrát namířili naši pozornost na sever. Volba padla na Norsko.

Norsko je vysoce rozvinutou průmyslovou zemí, patří jí jedno z čelních míst v žebříčcích životní úrovně, délky života, celkového zdraví obyvatel a úrovně bydlení. Přestože se jedná o šestou největší zemí Evropy z pohledu rozlohy pevniny, je řídce osídleno 4,8 miliony obyvateli. Úředním jazykem je norština, severní germánský jazyk velmi podobný dánštině a švédštině. Lidé mluvící norsky, dánsky a švédsky se zpravidla mezi sebou dobře dorozumí. Dvacáté století bylo svědkem růstu bohatství země spojeného s rozvojem vodní energetiky (od roku 1905) a objevem a těžbou ropy a plynu (od 70. let minulého století).

Velké množství přirozených jezer a vodních toků ve vysokých nadmořských výškách v řídce obydlených nebo neobydlených oblastech umožnilo vybudovat soustavu přehrad a regulačních nádrží, které na jaře, v létě a na podzim zachycují vodu, která se pak v zimě využívá k výrobě energie. Norsko je šestým největším producentem elektřiny z vodních elektráren na světě. Soustava vodních elektráren byla navržena tak, aby se vyrovnala s kolísáním přirozené dodávky vody do elektráren a byla schopna pokrýt měnící se sezónní spotřebu elektřiny. Řada nádrží uchovává vodu z nadprůměrně deštivých let k použití v letech s podprůměrnými srážkami – usnadňuje to koordinaci dodávek elektřiny se zeměmi, které využívají elektřinu z tepelných elektráren.

A takto vybaveni teoretickou přípravou jsme vyrazili začátkem června na cestu. Pro pohodlnější cestu a zkrácení přepravního času jsme volili letadlo do Kodaně s nízkonákladovou společností SKY EUROPE. Na letišti nás čekal autobus a vyrazili jsme na sever. Úžinu mezi Dánskem a Švédskem jsme překonali trajektem v Helsingborgu.

Večer jsme dorazili do Göteborgu k přenocování. Ráno jsme měli pokračovat směrem na norský Lillehammer. Jaké však bylo naše překvapení, když autobus nenastartoval. Diagnóza byla nekompromisní, nefunkční vstřikovací čerpadlo. Přistavení náhradního autobusu jsme se dočkali až druhý den v poledne. Byli jsme nuceni volit náhradní program, tj. prohlídku Göteborgu. Rovněž to znamenalo přeskládání naplánovaného programu a přebukování noclehů.

Cestou do asi pět set kilometrů vzdáleného Lillehammeru jsme obdivovali pravěké malby na skalách u Tanumschede a švédskou obdobu Stonehenge, stejně záhadné, ale méně známé. Kameny ve tvaru lodi postavili lidé pět tisíc let před Kristem. V podvečer jsme si prohlédli areál skokanských můstků, kde se v roce 1994 konala zimní olympiáda.

Ubytování připomínalo alpský horský penzion. Dobře jsme se vyspali (i když to je v této oblasti v červnu relativní pojem, protože pro středoevropana zvyklého na to, že v noci je tma, spát za světla je přinejmenším velmi nezvyklé). Posnídali jsme a hurá na jednu z lahůdek, tzv. Trolí cestu. Prochází se údolím dávného ledovce s klikatými cestami, nádhernými horami a úžasnými vodopády. Očekávání nás nezklamalo.

Přejezdem přes horská sedla ještě pořád plná sněhu s nádhernými panoramaty jsme pokračovali v našem putování do přístavního města Alesund. Ubytování dalšího dne bylo na ostrově Runde, na nejzápadnější výspě Norska. Trvale tu žije osmdesát obyvatel. Není tu žádný hotel, a tak jsme museli vzít za vděk rybářskou ubytovnou. Den pátý byl zasvěcen návštěvě ptačích kolonií a pokusu vyzkoušet si na vlastní kůži rybářské řemeslo. Malou kocábkou jsme vypluli na moře. Opravdu zůstalo jen u pokusu. Pluli jsme kolem ostrova a pozorovali hejna ptáků na skalách i na vodě.

Úplně jiný zážitek byl výstup k ledovci Jostedalsbreen nebo cesta na vyhlídku Dalsnibb. Geiranger fjord je úžasný z výšky 1500 m nad mořem i z cesty po pobřeží. V programu zájezdu byly naplánované zastávky u turisticky atraktivních vodopádů Tvinde a Steindalsfossen. U vodopádu Vöringsfossen jsme byli ubytováni a mohli jsme jej tedy obdivovat za denního i nočního světla. Na náhorní plošině Hardangervidda jsme měli možnost přemýšlet, jestli a jak se dostanou místní chataři ke svým chatám v zimě. Terény jsou velice vhodné pro zimní sporty a o oblíbenosti tohoto krásného kraje svědčí stovky chat. Na, ještě pořád, zasněžených pláních trénovali běžkaři a o kousek dál už v okolí sypané přehradní hráze bylo na vřesovištích jaro v plném proudu. Sjeli jsme z hor do Bergenu a tam bylo zrovna léto. Kdo měl chvilku čas, snažil se využít každý sluneční paprsek. Všichni jsme si prohlédli známé hansovní domy, případně hrad a kostely. Zdatnější zvládli i vyhlídku nad městem. Nevynechali jsme místní atrakci – rybí trh.

Velice známé a obdivované jsou v Norsku starobylé dřevěné kostely. Zastavili jsme u několika, ale jen v jednom případě jsme měli štěstí a mohli se podívat dovnitř. Z již známých důvodů jsme museli citelně zkrátit prohlídku hlavního města Oslo. Někteří dali přednost Vigelund parku, jiní muzeu lodi Fram a Kon-Tiki, Ra. Obojí se, bohužel, zvládnout nedalo.

Ve zkrácené verzi proběhla i prohlídka Kodaně před odletem do Prahy. Přes úpravy programu jsme navštívili hodně krásných míst a viděli mnoho zajímavého. Nutno ovšem dodat, že to nebyl zdaleka zájezd pro milovníky povalování a plážového servisu. Norsko je na ježdění, chození a hlavně koukání. A stojí to zato.

Jitka a Jiří Hodíkovi

S VTS v Berlíně a Postupimi

Aktivní „vétéeska“ aneb poznáváme Berlín a Postupim
(16.5.2008)

V pátek 16. května 2008 odpoledne se nad Prahou stahovala černočerná těžká mračna. Sledovali jsme je zneklidněně z autobusu, kterým jsme uháněli směrem ke hranicím. Ještě jsme Prahu neopustili, když se nebe protrhlo a přívaly vody zpomalily naši cestu. Dobře jsme však udělali, že jsme na tento víkend opustili naši matičku stověžatou a vydali se poznávat hned dvě německá města, Berlín a Postupim! Zatímco doma mokli, my si užívali slunce a teplotní pohodu.

V pátek večer jsme se už stihli pouze ubytovat v hotelu na předměstí Berlína a velmi pozdně povečeřet v blízké restauraci. Ovšem hned v sobotu ráno začal náročný poznávací program. Nyní se můžete připojit i vy!

Berlín je městem a zároveň i spolkovou zemí. Sjednocením obou částí města se stal jedním z největších měst Evropy, hlavním městem Německa je pak od roku 1991. Po druhé světové válce, kdy bylo město z velké části zničeno, byl Berlín rozdělen do čtyř sektorů – amerického, britského, francouzského a sovětského. S nástupem studené války se tak dostal do konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Došlo k Berlínské blokádě (1948), posléze k politickému a následně k faktickému rozdělení města – stavbou zdi dne 13. srpna 1961. Nová kapitola města se začíná psát po pádu Berlínské zdi (9. listopadu 1989).

I po téměř 20 letech od pádu železné opony je Berlín městem v přerodu a ve výstavbě. Co ale musí upoutat opravdu každého na první pohled jsou rozsáhlé zelené plochy a zeleň celkově, a to nejen na světově proslulé třídě Unter den Linden. Z dalších pozoruhodností a památek musím jmenovat Říšský sněm s nádhernou prosklenou kopulí a krásným výhledem, známou Braniborskou bránu se spřežením na vršku, zámek Charlottenburg, televizní věž s rozhlednou, muzejní ostrov s množstvím muzeí – např. Egyptské či Pergamonské, chrám Berliner Dom, zříceninu kostela Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche, červenou radnici ve stylu severoitalské renesance, ale i bývalý přechod do západního Německa Checkpiont Charlie, Karl-Marx-Alle, Kurfürsterdamm, Alexanderplatz a celý nový komplex na Postupimském náměstí. Uf.

Rovněž nás zaujala budova hlavního nádraží, loni otevřeného, mnohaúrovňového, čistého, moderního, krásného… Stejně tak nová výstavba, odvážná, s mnoha zajímavými i diskutabilními architektonickými prvky. Například sídlo kancléřky Merkelové prý připomíná automatickou pračku (zpředu plněnou)… Rozhodně však je na co koukat!

Druhým místem, které jsme navštívili, byla Postupim, město vzdálené necelých 30 km jihozápadně od Berlína. V novodobé historii je Postupim známá především jako místo konání Postupimské konference v roce 1945.

My jsme navštívili právě Cecilienhof, kde se konference uskutečnila, a dále pak rozsáhlý park s rokokovým zámkem Sanssouci.

Postupimské konference proběhla za účasti tzv. Velké trojky – Stalin, Truman, Churchill (později nahrazen Attleem) od července do začátku srpna 1945. Hlavním výsledkem konference byla Postupimská dohoda (hranice v Evropě, demilitarizace a denacifikace Německa – ve velké stručnosti), druhou částí ujednání pak byla Postupimská deklarace, která vyzývala Japonsko ke kapitulaci.

Průvodkyně mluvila krásnou češtinou a její výklad byl opravdu zajímavý a podrobný.

Zámecký park se zámkem Sanssouci jsme si prohlédli samostatně. Park se skládá ze čtyř na sebe navazujících parkových částí s fontánami, vodotrysky, oranžerií, alejemi stromů, sochami a mnoha dalšími budovami – např. zde najdeme čínský čajový pavilon se zlatými sochami, Nový palác, Římské lázně či kostel Friedenskirche.

Dva dny vymezené na tento tradičně velice dobře připravený poznávací zájezd tradičně velice rychle utekly. Přesto jsme v neděli zvládli i hodinovou plavbu po řece Sprévě, výhled na město z televizní věže, návštěvu muzea i posezení v kavárně. Jen cestou domů bylo v autobuse nezvyklé ticho a počet spících se limitně blížil počtu účastníků zájezdu…

 

Eva Čančíková

Thajsko 2008

Ze zájezdu Thajsko 2008
(7.3.-23.3.2008 – Tentokrát i s povídáním:)

Tentokrát se naše milá vétéeska vypravila na bezmála třítýdenní výlet téměř na druhý konec světa, konkrétně do Thajska. Tento zájezd byl plánován již jednou (na březen 2005), tenkrát však všechny naděje na cestu smetla prosincová vlna tsunami. O tři roky později (tedy letos) se cesta již uskutečnila, bohužel však byla rovněž krutě poznamenána tragickou událostí – úmrtím při šnorchlování. To pochopitelně poznamenalo každého z nás, a je jen malou útěchou, že takto nešťastně a předčasně někdo zemřel při tom, co měl hodně rád… Program však běžel dál, a s odstupem času a po opadnutí největších emocí musím zájezd hodnotit jako perfektně připravený, náročný a obohacující, jedním slovem bezvadný.

Thajsko je krásná tropická země, ležící v jihovýchodní Asii. Tvar země připomíná vzdáleně hlavu slona s dlouhým chobotem. Slon je taky symbolem Thajska. Země sousedí na severu s Barmou (správně Myanmarem), Laosem, dále s Kambodžou a Malajsií. Thajsko bylo dříve známo pod názvem Siam. Slovo „thai“ v thajštině znamená „svoboda“. V zemi se střídají jen tři roční období – zima, léto a období dešťů. Výstižnější výklad průvodce Karla praví, že v březnu začíná po období veder a ještě větších veder období takzvaně kurevských veder, které vrcholí v dubnu. Pro přiblížení: teploty se tedy již za našeho pobytu v březnu nezadržitelně blížily ke 40 stupňům, voda měla 32 stupínků.

Thajsko je království. Člověk si zde připadá trošku jako v zemi krále Miroslava. Všichni Thajci totiž svého krále milují, hovoří o něm jen obdivně, všude visí jeho obrazy ozdobené květinami, a urážka královské rodiny je srovnatelná s urážkou Budhy. Král Rama IX. je nejdéle vládnoucí monarcha na světě, vládne již šedesátým prvním rokem!

V Thajsku panuje poměrně značná náboženská svoboda. Nejrozšířenějším náboženstvím je théravádový buddhismus, který vyznává asi 95% obyvatelstva. Zbytek jsou muslimové, hinduisté, sikové a křesťané. Jako ve většině asijských kultur je i v thajském spirituálním učení klíčová úcta k předkům (théraváda znamená doslovně učení starších). Jedná se prý o nejpůvodnější živou formu buddhismu. Ctí a téměř povinností každého Thajce je strávit při meditacích v jakémkoli klášteře přinejmenším tři měsíce svého života. Hlavní město Bangkok (zvaný thajsky Krug Thep) je rozlohou velký asi jako Praha. Kuriozitou je původní ceremoniální název města, nejdelší na celém světě, který v překladu zní přibližně: město andělů, věčné a nádherné sídlo boha Indry, vznešené město, kde je uloženo devět skvostných drahokamů, královské město s mnoha velkolepými paláci a stavbami, věčné město, kde sídlí bohové a má svůj domov bůh Krišna, město stvořené bohem Višnuem….

Bangkok leží na řece Chao Phraya těsně před jejím ústím do Thajského zálivu. Město je směsicí luxusních drahých domů a residencí, tržišť, rušné dopravy a hluku, a současně krásných, neuvěřitelně až bizarně barevných buddhistických chrámů, z kterých vyzařuje klid a pohoda.

Během poznávací části našeho pobytu jsme si prohlédli město Bangkok, navštívili nespočet buddhistických komplexů a Buddhů – včetně těch nejdůležitějších, kterými jsou zlatý Buddha, ležící Buddha a smaragdový Buddha, a dále pak asi 394 dalších zobrazení Buddhy, lišících se laickému oku pouze velikostí a mírou zlacenosti. Projeli jsme se loděmi různých velikostí po řekách, kanálech i po moři, navštívili plovoucí trhy, absolvovali kobří i erotickou show, projeli se džunglí na slonech, a vydali se dále na sever k řece Kwai a pověstnému mostu přes ni. Teprve zde jednomu dojde, že krev ve druhé světové válce tekla i v jihovýchodní Asii. Byla to hodně zajímavá výprava do opomíjené historie. Most přes řeku Kwai byl jedním z klíčových bodů 415 kilometrů dlouhé zásobovací železniční trasy mezi Bangkokem a barmským Rangoonem, kterou v letech 1942 a 1943 pod dohledem japonských okupačních vojsk stavěly tisíce válečných zajatců a místních civilistů. Kromě 250 000 asijských otroků tu dřelo asi 60 000 Australanů, Britů, Holanďanů. Pokračovali jsme ještě dále do měst Chiang Mai a Chiang Rai, až do tzv. Zlatého trojúhelníku při hranicích s Barmou a Laosem (nechvalně proslulého pěstováním opia), navštívili zde nejsevernější místo Thajska i muzeum opia, kde jsme se mohli snadno přiučit, kterak si z makoviček kýžený opiát vyrobit, pluli lodí po bájném Mekongu a dokonce po vratkém bambusovém mostku vstoupili na území Laosu, cestovali jsme celou noc místní železnicí, navštívili vesničku, kde žije jeden z šesti posledních původních horských kmenů, který si udržuje jak svoji řeč, tak zvyky a kroje, prohlédli staré původní královské sídlo v Ayutthayi, navštívili farmu, kde se pěstují kešu oříšky, kaučukovníkovou plantáž, a také fabriku, kde se „vyrábějí“ pravé perly. Po všech těchto zážitcích jsme přeletěli na ostrovy Phi Phi a Phuket, kde jsme už v podstatě pouze relaxovali. Za pár báthů jsme si zakoupili na celý den lehátko pod slunečníkem. Pak už následovala jen četba, koupání, procházky po pláži, polehávání po slunečníkem, popíjení osvěžujících ovocných mixovaných koktejlů s ledem, zobání vychlazeného ananasu, zkrátka pohoda, klídek, u někoho bohužel i tabáček… Jeden večer jsme se vydali na kopec nad hotelem, odkud jsme měli spatřit západ slunce do moře. Výstup to byl fakt krutý! Na vrchol vedlo 350 notně vysokých schodů, pak se ještě hodný kus jen tak stoupalo do kopce. Celá akce však stála zato! Nejen že jsme si na vrcholu dopřáli vynikající chladivý ovocný mix, ale hlavně jsme skutečně viděli sluníčko zapadat nikoli za hory, ale přímo do moře! Režie dokonalá, herecký výkon bezchybný! Nádhera!

Při zpáteční cestě domů jsme ještě zvládli celodenní prohlídku Hongkongu. Byl to poměrně velkolepý pohled na všechny ty výškové budovy kolem nás!!! Nejvíc budov nad 13 pater na jednom místě je nečekaně právě zde! Vše skutečně ohromující a kolosálně pyramidální! Nejprve jsme vyjeli na vyhlídku vysoko nad město, a byl to opět impozantní pohled! Navíc jsme měli velké štěstí, že byla dobrá viditelnost, takže jsme si rozhledy, výhledy a panoramata skutečně užili. Pak jsme sjeli do starého města, prošli se uličkami, svezli se lodí, no a večer po setmění se kochali světelnou show, která byla rozehrána z výškových budov na protějším břehu.

A čím vyprávění zakončit? Do Thajska jsem se zamilovala a láska prý prochází žaludkem, takže skončím jídlem. Thajská kuchyně patří údajně mezi nejchutnější na světě. Jediné, co je pro našince poměrně nezvyklé, je značná až nesnesitelná ostrost, pálivost a celková kořeněnost jídel. Jako první pomoc pro stažení pálivosti je sousto rýže či kousek papaji nebo jiného ovoce, nikdy ne voda! Základem každého jídla je rýže. Trochu neobvyklé jsou sladko kyselé chuťové kombinace, případně koření, jehož výsledkem je jídlo, které chutná jako mýdlové vločky Leda. Maso i zelenina jsou krájené na malé kousky, jídlo se zde však nejí hůlkami, ale vidličkou a lžící. Rychlé občerstvení se nabízí i na ulici, zejména různě upravené a ochucené nudle, stejně jako ovoce – již nakrájené a vychlazené, případně výtečné ovocné ledové koktejly, mixované na požádání z libovolného ovoce.

A jakpak že se připravuje rýže, aby byla co nejthajštější? Průvodce Tomáš nám to prozradil, takže máme možnost si rýži takto také připravit. Nejdůležitější pro úspěch je pochopitelně vlastní rýže. Pokud nemáme přímo thajskou, což vidím trošku jako problém, doporučuje naši rýži BASK. Tu je třeba nejprve mnohokrát propláchnout studenou vodou, přičemž rýži vždy klouby prstů promnout o dno. Po této očistné kúře, která zbaví rýži přebytečného škrobu, rýži na nejméně půl hodiny namočíme, poté vodu slijeme, zalijeme vodou asi 1 cm nad rýži a vaříme 15 až 20 minut. Vařenou rýži pak necháme pod pokličkou ještě chvíli odpočívat. Zásadně rýži nesolíme!!! A dokonce prý ani neohříváme! Vypadá to složitě a zdlouhavě, ale výsledek prý stojí zato. Tak dobrou chuť!


Eva Čančíková

Zájezd do Maďarska, Budapešti, Pusty a návštěva firmy ALSTOM 1999

Vítejte na stránkách Pražské vědeckotechnické společnosti

Zájezd do Maďarska, Budapešti, Pusty a návštěva firmy ALSTOM
(1.-3.10.1999)
Údaje a historie země:
Rozloha: 93 036 km2      Obyvatel: 10 212 000
972-1301 vláda Arpádovců v Uhrách
997-1038 Štěpán I králem – připojení Slovenska
1260 bitva u Kressenbrunnu král Béla poražen
1387-1437 Zikmund Lucenburský
1458-1490 Matyáš Korvín versus Jiří Poděbradský
1514 Dóžovo povstání
1541 Turci obsadili Budín
1644 povstání Jiřího Rákócziho I
1867 rakousko-uherský dualismus
1920-1944 obnovena monarchie admirála Horthy