Ze zájezdu Thajsko 2008
(7.3.-23.3.2008 – Tentokrát i s povídáním:)
Tentokrát se naše milá vétéeska vypravila na bezmála třítýdenní výlet téměř na druhý konec světa, konkrétně do Thajska. Tento zájezd byl plánován již jednou (na březen 2005), tenkrát však všechny naděje na cestu smetla prosincová vlna tsunami. O tři roky později (tedy letos) se cesta již uskutečnila, bohužel však byla rovněž krutě poznamenána tragickou událostí – úmrtím při šnorchlování. To pochopitelně poznamenalo každého z nás, a je jen malou útěchou, že takto nešťastně a předčasně někdo zemřel při tom, co měl hodně rád… Program však běžel dál, a s odstupem času a po opadnutí největších emocí musím zájezd hodnotit jako perfektně připravený, náročný a obohacující, jedním slovem bezvadný.
Thajsko je krásná tropická země, ležící v jihovýchodní Asii. Tvar země připomíná vzdáleně hlavu slona s dlouhým chobotem. Slon je taky symbolem Thajska. Země sousedí na severu s Barmou (správně Myanmarem), Laosem, dále s Kambodžou a Malajsií. Thajsko bylo dříve známo pod názvem Siam. Slovo „thai“ v thajštině znamená „svoboda“. V zemi se střídají jen tři roční období – zima, léto a období dešťů. Výstižnější výklad průvodce Karla praví, že v březnu začíná po období veder a ještě větších veder období takzvaně kurevských veder, které vrcholí v dubnu. Pro přiblížení: teploty se tedy již za našeho pobytu v březnu nezadržitelně blížily ke 40 stupňům, voda měla 32 stupínků.
Thajsko je království. Člověk si zde připadá trošku jako v zemi krále Miroslava. Všichni Thajci totiž svého krále milují, hovoří o něm jen obdivně, všude visí jeho obrazy ozdobené květinami, a urážka královské rodiny je srovnatelná s urážkou Budhy. Král Rama IX. je nejdéle vládnoucí monarcha na světě, vládne již šedesátým prvním rokem!
V Thajsku panuje poměrně značná náboženská svoboda. Nejrozšířenějším náboženstvím je théravádový buddhismus, který vyznává asi 95% obyvatelstva. Zbytek jsou muslimové, hinduisté, sikové a křesťané. Jako ve většině asijských kultur je i v thajském spirituálním učení klíčová úcta k předkům (théraváda znamená doslovně učení starších). Jedná se prý o nejpůvodnější živou formu buddhismu. Ctí a téměř povinností každého Thajce je strávit při meditacích v jakémkoli klášteře přinejmenším tři měsíce svého života. Hlavní město Bangkok (zvaný thajsky Krug Thep) je rozlohou velký asi jako Praha. Kuriozitou je původní ceremoniální název města, nejdelší na celém světě, který v překladu zní přibližně: město andělů, věčné a nádherné sídlo boha Indry, vznešené město, kde je uloženo devět skvostných drahokamů, královské město s mnoha velkolepými paláci a stavbami, věčné město, kde sídlí bohové a má svůj domov bůh Krišna, město stvořené bohem Višnuem….
Bangkok leží na řece Chao Phraya těsně před jejím ústím do Thajského zálivu. Město je směsicí luxusních drahých domů a residencí, tržišť, rušné dopravy a hluku, a současně krásných, neuvěřitelně až bizarně barevných buddhistických chrámů, z kterých vyzařuje klid a pohoda.
Během poznávací části našeho pobytu jsme si prohlédli město Bangkok, navštívili nespočet buddhistických komplexů a Buddhů – včetně těch nejdůležitějších, kterými jsou zlatý Buddha, ležící Buddha a smaragdový Buddha, a dále pak asi 394 dalších zobrazení Buddhy, lišících se laickému oku pouze velikostí a mírou zlacenosti. Projeli jsme se loděmi různých velikostí po řekách, kanálech i po moři, navštívili plovoucí trhy, absolvovali kobří i erotickou show, projeli se džunglí na slonech, a vydali se dále na sever k řece Kwai a pověstnému mostu přes ni. Teprve zde jednomu dojde, že krev ve druhé světové válce tekla i v jihovýchodní Asii. Byla to hodně zajímavá výprava do opomíjené historie. Most přes řeku Kwai byl jedním z klíčových bodů 415 kilometrů dlouhé zásobovací železniční trasy mezi Bangkokem a barmským Rangoonem, kterou v letech 1942 a 1943 pod dohledem japonských okupačních vojsk stavěly tisíce válečných zajatců a místních civilistů. Kromě 250 000 asijských otroků tu dřelo asi 60 000 Australanů, Britů, Holanďanů. Pokračovali jsme ještě dále do měst Chiang Mai a Chiang Rai, až do tzv. Zlatého trojúhelníku při hranicích s Barmou a Laosem (nechvalně proslulého pěstováním opia), navštívili zde nejsevernější místo Thajska i muzeum opia, kde jsme se mohli snadno přiučit, kterak si z makoviček kýžený opiát vyrobit, pluli lodí po bájném Mekongu a dokonce po vratkém bambusovém mostku vstoupili na území Laosu, cestovali jsme celou noc místní železnicí, navštívili vesničku, kde žije jeden z šesti posledních původních horských kmenů, který si udržuje jak svoji řeč, tak zvyky a kroje, prohlédli staré původní královské sídlo v Ayutthayi, navštívili farmu, kde se pěstují kešu oříšky, kaučukovníkovou plantáž, a také fabriku, kde se „vyrábějí“ pravé perly. Po všech těchto zážitcích jsme přeletěli na ostrovy Phi Phi a Phuket, kde jsme už v podstatě pouze relaxovali. Za pár báthů jsme si zakoupili na celý den lehátko pod slunečníkem. Pak už následovala jen četba, koupání, procházky po pláži, polehávání po slunečníkem, popíjení osvěžujících ovocných mixovaných koktejlů s ledem, zobání vychlazeného ananasu, zkrátka pohoda, klídek, u někoho bohužel i tabáček… Jeden večer jsme se vydali na kopec nad hotelem, odkud jsme měli spatřit západ slunce do moře. Výstup to byl fakt krutý! Na vrchol vedlo 350 notně vysokých schodů, pak se ještě hodný kus jen tak stoupalo do kopce. Celá akce však stála zato! Nejen že jsme si na vrcholu dopřáli vynikající chladivý ovocný mix, ale hlavně jsme skutečně viděli sluníčko zapadat nikoli za hory, ale přímo do moře! Režie dokonalá, herecký výkon bezchybný! Nádhera!
Při zpáteční cestě domů jsme ještě zvládli celodenní prohlídku Hongkongu. Byl to poměrně velkolepý pohled na všechny ty výškové budovy kolem nás!!! Nejvíc budov nad 13 pater na jednom místě je nečekaně právě zde! Vše skutečně ohromující a kolosálně pyramidální! Nejprve jsme vyjeli na vyhlídku vysoko nad město, a byl to opět impozantní pohled! Navíc jsme měli velké štěstí, že byla dobrá viditelnost, takže jsme si rozhledy, výhledy a panoramata skutečně užili. Pak jsme sjeli do starého města, prošli se uličkami, svezli se lodí, no a večer po setmění se kochali světelnou show, která byla rozehrána z výškových budov na protějším břehu.
A čím vyprávění zakončit? Do Thajska jsem se zamilovala a láska prý prochází žaludkem, takže skončím jídlem. Thajská kuchyně patří údajně mezi nejchutnější na světě. Jediné, co je pro našince poměrně nezvyklé, je značná až nesnesitelná ostrost, pálivost a celková kořeněnost jídel. Jako první pomoc pro stažení pálivosti je sousto rýže či kousek papaji nebo jiného ovoce, nikdy ne voda! Základem každého jídla je rýže. Trochu neobvyklé jsou sladko kyselé chuťové kombinace, případně koření, jehož výsledkem je jídlo, které chutná jako mýdlové vločky Leda. Maso i zelenina jsou krájené na malé kousky, jídlo se zde však nejí hůlkami, ale vidličkou a lžící. Rychlé občerstvení se nabízí i na ulici, zejména různě upravené a ochucené nudle, stejně jako ovoce – již nakrájené a vychlazené, případně výtečné ovocné ledové koktejly, mixované na požádání z libovolného ovoce.
A jakpak že se připravuje rýže, aby byla co nejthajštější? Průvodce Tomáš nám to prozradil, takže máme možnost si rýži takto také připravit. Nejdůležitější pro úspěch je pochopitelně vlastní rýže. Pokud nemáme přímo thajskou, což vidím trošku jako problém, doporučuje naši rýži BASK. Tu je třeba nejprve mnohokrát propláchnout studenou vodou, přičemž rýži vždy klouby prstů promnout o dno. Po této očistné kúře, která zbaví rýži přebytečného škrobu, rýži na nejméně půl hodiny namočíme, poté vodu slijeme, zalijeme vodou asi 1 cm nad rýži a vaříme 15 až 20 minut. Vařenou rýži pak necháme pod pokličkou ještě chvíli odpočívat. Zásadně rýži nesolíme!!! A dokonce prý ani neohříváme! Vypadá to složitě a zdlouhavě, ale výsledek prý stojí zato. Tak dobrou chuť!
Eva Čančíková
