S VéTéeSkou nejen po stopách Ježíšových – poznávací zájezd do Izraele
(4.-13.10.2010)
Začátkem října se vydala skupina pětačtyřiceti členů a příznivců naší pobočky VTS na desetidenní poznávací zájezd do Svaté země, Izraele. Díky našemu průvodci Antonínu Žílovi byl náš zájezd velice poznávací, a tím i velice obohacující.
Nikde na světě není soustředěno tolik památek s historií starou až šest tisíc let jako právě v Izraeli; nikde jinde nevzniklo tolik filosoficko-náboženských proudů jako na území Izraele. Izrael je svatou zemí pro křesťany, židy i muslimy. Izrael, země Bible a kolébka historie židovského lidu se rozkládá na Středním východě.
Dlouhá a úzká země je na území dlouhém asi 450 km a ve své nejširší části měří 135 km. Sousedí s Libanonem, se Sýrií, s Jordánskem a Egyptem. Přes svoji poměrně malou rozlohu se na území Izraele nacházejí nejrozličnější geografické i klimatické podmínky. Najdeme zde zelená úrodná údolí na severu, písečné duny a kopcovitou „biblickou“ krajinu i pouště na jihu. Stejně rozdílné a rozmanité je zde klima. Voda je v tomto kraji velice vzácná, a proto jsou její zdroje (zejména řeka Jordán) maximálně využívané.
Izrael, vlastní název Medinat Yisra´el, je svrchovaný židovský stát, oficiálně vyhlášený 14. května 1948 po ukončení britského mandátu pro Palestinu. Státním jazykem je zde hebrejština, ale domluvíte se zde anglicky a v posledních letech velice pohodlně i rusky. Když se řekne Izrael, většině lidí se okamžitě vybaví černě odění ortodoxní Židé. Izraelci, tedy občany Izraele, jsou ovšem nejen Židé, jak se občas někteří domnívají, ale i lidé nežidovského původu (muslimové, drúzové), dokonce i křesťané (asi 2,5 %). Označení Izraelité naopak znamená původní pojmenování osob „hebrejského“ původu, hodně zjednodušeně řečeno Izraelité rovná se Židé. Oficiálním dnem pracovního volna je v Izraeli sobota, sabat. Pátek je dnem pracovního volna pro muslimy, neděli si pak jako volný den udržují křesťané.
Kulturní a jazykové rozdíly i rozdíly v životním stylu mezi židovskou většinou a arabskou menšinou, stejně jako přetrvávající konflikty mezi Izraelem a sousedními arabskými státy, brání vývoji normálních vztahů mezi židovskými a arabskými občany, což je bohužel vidět i při turistické návštěvě.
Zemi jsme pečlivě procestovali od severu až po Mrtvé moře. Navštívili jsme přístavní město Haifu, kde jsme obdivovali nepřehlédnutelné Perské zahrady a svatyni náboženské sekty Bahai, křižáckou pevnost Akko, historickou lahůdku Caesareu, sporné Golanské výšiny a prameny Jordánu. Kolem Tiberiatského (Genezaretského, Kineretského či Galilejského) jezera jsme kráčeli po stopách Ježíše a zázraků s ním spojovaných – navštívili jsme Nazaret, horu Tabor s chrámem Proměnění, horu Blahoslavenství, Kanu galilejskou, kde došlo k proměnění vody ve víno, Kafarnaum i Yardenit, místo, kde Jan Křtitel vodou z Jordánu pokřtil Ježíše.
V 38 stupních nad nulou jsme se v místech kolem 300 metrů pod hladinou moře procházeli zbytky opevnění na Masadě a v Kumránu jsme prozkoumali místo nálezu proslulých svitků. Uprostřed pouště jsme pak navštívili oázu Ein Gedi a také výrobnu známých kosmetických přípravků AHAVA.
Nevynechali jsme samozřejmě Jeruzalém, město zásadního významu pro všechna tři největší náboženství. Hora Olivetská, zahrada Getsemanská, Golgota, chrám Božího hrobu, Zeď nářků, Chrámová hora a samozřejmě Křížová cesta se všemi zastaveními – nic z toho jsme neopomenuli navštívit.
Zajeli jsme i do Betléma, kde jsme se poklonili v místě narození Ježíše, prošli se po Pastýřských polích a v jeskyňce pastýřů si poněkud extravagantně v letních teplotách procítěně zapěli Pásli ovce Valaši, při betlémské salaši…
Nevynechali jsme ani původní arabskou přístavní Jaffu a hlavní město Tel Aviv. Zde jsme se pěkně zblízka podívali na budovu izraelského parlamentu (Knesset). Před parlamentem je umístěn obří tradiční svícen – bronzová menora, vysoká přes čtyři metry a vážící 4 tuny. Státu Izrael ji v roce 1956 věnoval britský parlament. Svícen má symbolizovat kontinuitu a věčnost židovského národa.
Působivá a citově zasahující byla rovněž návštěva památníku obětem holocaustu Yad Vashem, zejména pak expozice dětských obětí. Zde světlo z pouhých 5 svíček za pomoci zrcadel dávalo v naprosté tmě odraz právě tolika světýlek – hvězdiček, kolik bylo dětských obětí (téměř jeden a půl milionu). Když k tomu přidáte ještě kontinuální monotónní četbu jmen dětí i se zemí původu, rozhodně se to člověka i zpětně bolestně dotkne a slzám se neubrání…
Při tom všem nabitém programu jsme se stačili vykoupat v Mrtvém i Středozemním moři, ale také navštívit mnohá místa vykopávek a prohlédnout si opravdu hodně staré, ale vzácně zachovalé mozaiky. Pouze z tohoto strohého výčtu je patrné, že program jsme měli skutečně nabitý. Strašně ráda bych se s vámi podělila o další poznatky a zážitky z cesty, ale to by bylo na samostatné číslo časopisu, pokud bych chtěla, aby se dostalo opravdu na všechno, od historie po současnost.
Sepisuji však pro „účastníky zájezdu“ podrobný deníček – ten pak mohu případným zájemcům v elektronické podobě nabídnout…
za PVTS Eva Čančíková
