Jako každý rok i letos uspořádala naše pobočka Pražské vědecko technické společnosti při PRE velký výlet. V loňském roce jsme byli na jihu, a proto jsme tentokrát namířili naši pozornost na sever. Volba padla na Norsko.
Norsko je vysoce rozvinutou průmyslovou zemí, patří jí jedno z čelních míst v žebříčcích životní úrovně, délky života, celkového zdraví obyvatel a úrovně bydlení. Přestože se jedná o šestou největší zemí Evropy z pohledu rozlohy pevniny, je řídce osídleno 4,8 miliony obyvateli. Úředním jazykem je norština, severní germánský jazyk velmi podobný dánštině a švédštině. Lidé mluvící norsky, dánsky a švédsky se zpravidla mezi sebou dobře dorozumí. Dvacáté století bylo svědkem růstu bohatství země spojeného s rozvojem vodní energetiky (od roku 1905) a objevem a těžbou ropy a plynu (od 70. let minulého století).
Velké množství přirozených jezer a vodních toků ve vysokých nadmořských výškách v řídce obydlených nebo neobydlených oblastech umožnilo vybudovat soustavu přehrad a regulačních nádrží, které na jaře, v létě a na podzim zachycují vodu, která se pak v zimě využívá k výrobě energie. Norsko je šestým největším producentem elektřiny z vodních elektráren na světě. Soustava vodních elektráren byla navržena tak, aby se vyrovnala s kolísáním přirozené dodávky vody do elektráren a byla schopna pokrýt měnící se sezónní spotřebu elektřiny. Řada nádrží uchovává vodu z nadprůměrně deštivých let k použití v letech s podprůměrnými srážkami – usnadňuje to koordinaci dodávek elektřiny se zeměmi, které využívají elektřinu z tepelných elektráren.
A takto vybaveni teoretickou přípravou jsme vyrazili začátkem června na cestu. Pro pohodlnější cestu a zkrácení přepravního času jsme volili letadlo do Kodaně s nízkonákladovou společností SKY EUROPE. Na letišti nás čekal autobus a vyrazili jsme na sever. Úžinu mezi Dánskem a Švédskem jsme překonali trajektem v Helsingborgu.
Večer jsme dorazili do Göteborgu k přenocování. Ráno jsme měli pokračovat směrem na norský Lillehammer. Jaké však bylo naše překvapení, když autobus nenastartoval. Diagnóza byla nekompromisní, nefunkční vstřikovací čerpadlo. Přistavení náhradního autobusu jsme se dočkali až druhý den v poledne. Byli jsme nuceni volit náhradní program, tj. prohlídku Göteborgu. Rovněž to znamenalo přeskládání naplánovaného programu a přebukování noclehů.
Cestou do asi pět set kilometrů vzdáleného Lillehammeru jsme obdivovali pravěké malby na skalách u Tanumschede a švédskou obdobu Stonehenge, stejně záhadné, ale méně známé. Kameny ve tvaru lodi postavili lidé pět tisíc let před Kristem. V podvečer jsme si prohlédli areál skokanských můstků, kde se v roce 1994 konala zimní olympiáda.
Ubytování připomínalo alpský horský penzion. Dobře jsme se vyspali (i když to je v této oblasti v červnu relativní pojem, protože pro středoevropana zvyklého na to, že v noci je tma, spát za světla je přinejmenším velmi nezvyklé). Posnídali jsme a hurá na jednu z lahůdek, tzv. Trolí cestu. Prochází se údolím dávného ledovce s klikatými cestami, nádhernými horami a úžasnými vodopády. Očekávání nás nezklamalo.
Přejezdem přes horská sedla ještě pořád plná sněhu s nádhernými panoramaty jsme pokračovali v našem putování do přístavního města Alesund. Ubytování dalšího dne bylo na ostrově Runde, na nejzápadnější výspě Norska. Trvale tu žije osmdesát obyvatel. Není tu žádný hotel, a tak jsme museli vzít za vděk rybářskou ubytovnou. Den pátý byl zasvěcen návštěvě ptačích kolonií a pokusu vyzkoušet si na vlastní kůži rybářské řemeslo. Malou kocábkou jsme vypluli na moře. Opravdu zůstalo jen u pokusu. Pluli jsme kolem ostrova a pozorovali hejna ptáků na skalách i na vodě.
Úplně jiný zážitek byl výstup k ledovci Jostedalsbreen nebo cesta na vyhlídku Dalsnibb. Geiranger fjord je úžasný z výšky 1500 m nad mořem i z cesty po pobřeží. V programu zájezdu byly naplánované zastávky u turisticky atraktivních vodopádů Tvinde a Steindalsfossen. U vodopádu Vöringsfossen jsme byli ubytováni a mohli jsme jej tedy obdivovat za denního i nočního světla. Na náhorní plošině Hardangervidda jsme měli možnost přemýšlet, jestli a jak se dostanou místní chataři ke svým chatám v zimě. Terény jsou velice vhodné pro zimní sporty a o oblíbenosti tohoto krásného kraje svědčí stovky chat. Na, ještě pořád, zasněžených pláních trénovali běžkaři a o kousek dál už v okolí sypané přehradní hráze bylo na vřesovištích jaro v plném proudu. Sjeli jsme z hor do Bergenu a tam bylo zrovna léto. Kdo měl chvilku čas, snažil se využít každý sluneční paprsek. Všichni jsme si prohlédli známé hansovní domy, případně hrad a kostely. Zdatnější zvládli i vyhlídku nad městem. Nevynechali jsme místní atrakci – rybí trh.
Velice známé a obdivované jsou v Norsku starobylé dřevěné kostely. Zastavili jsme u několika, ale jen v jednom případě jsme měli štěstí a mohli se podívat dovnitř. Z již známých důvodů jsme museli citelně zkrátit prohlídku hlavního města Oslo. Někteří dali přednost Vigelund parku, jiní muzeu lodi Fram a Kon-Tiki, Ra. Obojí se, bohužel, zvládnout nedalo.
Ve zkrácené verzi proběhla i prohlídka Kodaně před odletem do Prahy. Přes úpravy programu jsme navštívili hodně krásných míst a viděli mnoho zajímavého. Nutno ovšem dodat, že to nebyl zdaleka zájezd pro milovníky povalování a plážového servisu. Norsko je na ježdění, chození a hlavně koukání. A stojí to zato.
Jitka a Jiří Hodíkovi
